Smrt a dech

Dneska ráno jsem chytala ve vodě déšť, ale hej mi nebylo. Včera mi umřela kamarádka, přítelkyně, která se v mém životě objevila v mých 16ti letech. Jí tenkrát bylo 24 a já ji obdivovala. Já byla dospívající trdlo, ona už rozvážná mladá žena. Byla mi oporou v mém vlastním stávání se ženou, stála při mně, když jsem se rozcházela. Nesoudila mě, kolikrát nade mnou asi blahosklonně přivřela oči. Sama svůj život neměla snadný a ve svých nedožitých 50ti letech odešla.

Tíha na hrudi

Tuhle smutnou zprávu jsem se dozvěděla včera těsně před tím, než začal náš workshop Wim Hof metoda a psychika. Na své pocity jsem tedy neměla žádný čas. Celé odpoledne a večer jsem se věnovala pocitům a prožitkům klientů. Za normálních okolností pocity klientů monitoruju a naciťuju (je to můj pracovní nástroj), ale velmi vědomě si je neberu za své! Jsou to přeci jen pocity druhých, nikoliv moje. Tentokrát to bylo těžké. Sama jsem byla zasažená silnými pocity, kterým jsem se nemohla pověnovat. V noci jsem přijela domů a vyčerpaná šla hned spát. Ráno jsem se probudila s obrovskou tíhou na hrudi.

Tělo je moudré

Znovu, už po sté, jsem si připomněla, jak mě to lidské tělo udivuje. Dává nám zprávu o tom, že něco není tak, jak by mělo. Jako by mi dnes ráno říkalo: „Hele, včera ses na mě pěkně vyprdla. Já ti tak parádně posloužilo. Naládovalo jsem do sebe nejen tvoje těžké emoce, ale i emoce, které jsi nacítila ze svých klientů. (A že to jsou při ledové koupeli sakra silné emoce!). Takže teď si žádám péči já.“

Psychosomatika

Kéž bychom se už od dětství všichni učili, že máme informace, které nám tělo pravidelně dává, vnímat a číst a pokusit se je chápat. Kéž bychom se v dětství učili, jak se nořit do vlastního vnitřního světa. Psychika a tělo jsou propojené. Zjednodušeně řečeno platí, že když mě něco trápí a já na to nebudu reagovat, objeví se mi to v těle. Když ani pak nezareaguju, začnu mít psychosomatickou obtíž.

R.I.P.

Takže zpět k té mé tíze na hrudi. Špatně se mi dýchalo. Nemohla jsem to rozdýchat, že mi umřel někdo blízký. Jako by umřela i jedna malá část mě. Smrt je o dechu – vydechneme naposled. Zrození je taky o dechu, poprvé se nadechneme. A i celý život je o dechu. A tak to moje tělo se mnou komunikovalo skrze dech. A tak jsem si udělala čas, lehla jsem si, zavřela oči, vnořila jsem se do sebe a začala dýchat. Každý máme někdy těžké chvíle a je moc dobře vědět, co v tu chvíli pro sebe mohu udělat. Odpočívej v pokoji má milá ♥

Jsem klinická psycholožka a psychoterapeutka. Přináším klientům praktické a dostupné psychoterapeutické nástroje k překonání psychických a psychosomatických trápení. Můj příběh si můžete přečíst tady>>